Česká verze níže.

Digitale Technologien und Plattformen beschleunigen und erleichtern den Wissensaustausch zwischen Lai*innen und Expert*innen wie nie zuvor. Die globale Zugänglichkeit von Informationen sowie die Macht sozialer Netzwerke und KI-Chatbots verändern wissenschaftliche Evidenzprozesse grundlegend. Einerseits bereichert dies unser Verständnis der Welt, andererseits präsentiert sich derart gewonnenes Wissen stark gefiltert und beschränkt. Mit Fokus auf die Geschichte und Gegenwart Ostmitteleuropas untersucht die Abteilung die Wirkung digitaler Methoden und Daten, Werkzeuge und Medien auf die Produktion von Wissen und Erkenntnisprozessen. Wird die Demokratisierung des Wissens online, in sozialen Netzwerken, in Wikipedia oder Podcasts von neuen Grenzziehungen begleitet? Stellt generative KI ein Instrument der Ermächtigung für Bürgerwissenschaftler*innen dar oder wird sie perspektivisch selbst zu einer Bürgerwissenschaftlerin? Wie können Lai*innen KI-Modelle kuratieren – z. B. durch das Bereitstellen von Trainingsdaten – und die Ergebnisse überprüfen? Droht ein Kontrollverlust über das Wissen, wenn Fakten und Fiktion nicht mehr zu trennen sind?

Die Abteilung rückt die Folgen der technologischen Revolution hinsichtlich ihres demokratisierenden Potenzials in den Fokus und reflektiert sie kritisch. Inwiefern übersehen wir neue Ausschlüsse, die durch citizen digital humanities kreiert werden, etwa einen Gender- oder Generationsbias vieler Projekte, Portale und Medien? Zu fragen ist auch nach den linguistischen Aspekten digitaler Kollaboration, die durch große Sprachmodelle vor gänzlich neuen Möglichkeiten (darunter automatische Übersetzungen, Zusammenfassungen oder Kategorisierungen großer Daten- bzw. Quellenmengen) steht. In Zusammenarbeit mit Expert*innen der Computerlinguistik fragen wir nach den Effekten dieser neuen Formen der Analyse für die Forschung. Werden hier, etwa wegen beschränkter Ressourcen für kleinere, ostmitteleuropäische und Minderheiten-Sprachen, neue Ungleichheiten geschaffen?

Ein Untersuchungsgegenstand werden digitale Erinnerungsräume sein, mit denen Geschichten der Ausgrenzung und Verfolgung interaktiv vermittelt werden können und die Wahrnehmungen des vertrauten Stadt- oder Dorfraumes überschreiben. Wir untersuchen, ob Online-Plattformen zu einer Entkoppelung des Wissens von den konkreten Orten beiträgt und fragen nach der Veränderung von Geschichtsbildern durch digitale Citizen Science-Projekte.

Digitální participace

Digitální technologie a platformy urychlují a usnadňují výměnu znalostí mezi laiky a odbornicemi/odborníky jako nikdy předtím. Globální dostupnost informací a síla sociálních sítí a chatbotů s umělou inteligencí zásadně mění procesy vědeckého dokazování. Na jedné straně to obohacuje naše chápání světa, na druhé straně mohou být takto získané znalosti značně filtrované a omezené. Oddělení se zaměřuje na minulost a současnost střední a východní Evropy a zkoumá vliv digitálních metod a dat, nástrojů a médií na tvorbu znalostí a epistemologii vědy. Je demokratizace znalostí online, na sociálních sítích, ve Wikipedii nebo v podcastech doprovázena vytyčováním novým hranic? Představuje generativní umělá inteligence nástroj posílení postavení občanských vědců, nebo se v budoucnu sama stane občanským vědcem? Jak mohou laici spoluutvářet modely umělé inteligence – např. poskytováním tréninkových dat – a přezkoumávat jejich výsledky? Hrozí ztráta kontroly nad znalostmi, pokud již nebude možné oddělit fakta od fikce?

Oddělení se zaměřuje na důsledky technologické revoluce z hlediska jejího demokratizačního potenciálu a kriticky je reflektuje. Do jaké míry přehlížíme nové exkluze, které občanské digitální humanitní vědy vytvářejí, jako je genderová, generační nebo etnická zaujatost v mnoha projektech, portálech a médiích? Díky velkým jazykovým modelům a novým nástrojům (včetně automatických překladů, shrnutí nebo kategorizací velkého množství dat a zdrojů) se otevírají zcela nové možnosti. Ve spolupráci s odborníky na počítačovou lingvistiku zkoumáme dopady těchto nových forem analýzy a komunikace na výzkum. Vznikají zde nové nerovnosti, například v důsledku omezených zdrojů pro menší, středoevropské a menšinové jazyky?

Digitální paměťové prostory interaktivně zprostředkují historii vyloučení a pronásledování a nahrazují zažité vnímání městských nebo venkovských prostor. Zkoumáme, zda takové digitální projekty občanské vědy mění vnímání veřejného prostoru, nebo třeba naopak přispívají k oddělení znalostí od míst jejich vzniku.